Ježci se probouzí ze spánku
Hned jak se proberou po ránku
Už řeší životní hádanku
Povím vám o nich říkanku
Ježek přes zimu by měl spáti
Tentokrát jím však mráz klátí
Vločky jsou jak přírodní kati
Být v zimě sám: za to se platí
Ježek živ v zimě odumře
Nepatří to k jeho nátuře
Odolat sněhové fraktuře
Umře sám v ledové tortuře
Nachází však jedno řešení
Chce odolat svému skolení
Nemůže zůstat ubrečený
Ježek hledá ježka ježení
Ježek ježka může zahřáti
Budou se tedy k sobě hnáti
Jsou nutností tepla zajati
Dokud je konec neschvátí
Je to smutné, ale je to tak
Tvá vůle má sílu jako drak
V každém ježku je pudový tlak
Aby z něj nezbyl jen ztuhlý vrak
Společnost ostatních zahřeje
Když se ježci spolu schouleje
V objetí se k spánku stáčeje
Dochází jim ale naděje
Ježek je přeci vlastník bodlin
V duši má tolik vad jak goblin
Bodlina se dostává pod pin
Z ran vystříká rudý odstín
Bodliny bodají ježčí srst
Ostré vpichy se dostanou skrz
Když za ježkem natáhneš prst
Zbývá z něj pouze krvavá hrst
Ale oni za to nemohou
Je to prostě jejich náturou
Oba maj myšlenku nebohou
A končí s probodnutou nohou
Výběr ježčí je tedy jasný
Osamotě se život vrásní
V partě také nebývá spásný
Osud jejich nebývá krásný
Kámen na kameni musí stát
Ježek za ježkem se musí hnát
I přes bodliny budou spát
Aby se zimy nemohli bát
Já tuto hru však nehodlám hrát
Díky vám pane Schopenhauer
Jsem též naděje zcela zbaven
Měl byste být snad blahoslaven
Za to jak jest smutek proslaven
Test hranice mrazu nastaven
A marný boj s bídou zastaven
***
Jednoho chladného zimního dne se několik dikobrazů těsně k sobě přitisklo, aby se vzájemným teplem ochránili před zmrznutím. Brzy však pocítili, jak na sebe navzájem působí jejich dudky, a to je přimělo, aby se od sebe opět vzdálili. Když je nyní potřeba tepla opět svedla dohromady, nevýhoda dudků se opakovala, takže se zmítali mezi dvěma zly, dokud neobjevili vhodnou vzdálenost, z níž se mohou nejlépe snášet. Tak je potřeba společnosti, která pramení z prázdnoty a jednotvárnosti lidského života, žene dohromady, ale mnohé nepříjemné a odpudivé vlastnosti a nesnesitelné nevýhody je opět rozdělují.
– Arthur Schopenhauer; Parerga a paralipomena
Napsat komentář