Narazil jsem jednou v Amsterdamu na jednoho námořníka. Andy de Bruijn mu říkali. Andy mě pozval na skleničku, jelikož zrovna slavil. Tak jsem k němu přistoupil, položil ruce na barovou desku, popřál mu hodně štěstí, slíbil, že další drink je na mne a poslechl jsem si jeho příběh.
Slavil, jelikož zrovna začíná nový život. Skončil s plavbou z jednoho místa na druhé. Vlastně s takovou plavbou skončil už před nějakou dobou. Poslední roky jen seděl v Amsterdamu. Dnes ale sedět přestává. Máchal ve vzduchu totiž palubním lístkem, který ho měl dopravit až do Rajských zahrad.
Proto se také radoval přes celý podnik a zval koho mohl, aby si s ním dal skleničku. “Narozloučenou!” říkal. Je kupodivu, že většina štamgastů se na jeho nabídky zlákat nenechala. Možná jsou Holanďané až příliš klidní samotářští lidé, než aby se k něčemu podobnému nechali vyburcovat.
Tak slavil jsem s ním. Jeho nadšení se na mě přímo nahrnulo a zmocnilo se mě také. Už bude odjíždět. Vše hrozné nechá tady a všechno dobré vezme s sebou.
Zeptal jsem se jej, kde jsou ty Rajské zahrady, jelikož jsem o ničem podobném ještě neslyšel. On mě jen ujistil, že jsou a že je tam moc hezky. Už jsem se začínal obávat, že tento milý příběh bude mít depresivní zvrat a Andy prohlásí, že Rajské zahrady jsou posmrtné zahrady v nebi. Nic takového naštěstí Andy neudělal. Vytáhl pohlednici a ukázal mi osadu, někde v Jižní Americe, do které se měl přestěhovat. Ta pohlednice byla poněkud starší, ale člověk i tak mohl poznat, co se na ní nachází. Rajské zahrady hodné tohoto jména. Skutečný ráj na zemi.
Andy mi začal popisovat její detaily. Jeden kostel, pět barů, jeden přístav, pět nevěstinců, kubánský tabák, chilský rum a příroda hnedka za humny. Skutečně, Rajské zahrady zněly jako skutečný ráj.
Andy se dal do tance. Pozval na taneční parket nějakou turistku a protančili spolu celou píseň. Očividně čekala tato dívčina na pusu, ale Andy ji odmítl. Ptal jsem se ho proč? Třeba pěkně po nizozemsku kotví u jiných břehů. Odpověděl, že on kotví jen u své milované ženušky, která ho již čeká v Rajských zahradách. Jela napřed převzít jejich panství, takže teď už jen zbývá, aby se za ní dostavil i Andy, jakožto pán domu.
V životě jsem snad neviděl člověka tak šťastného. V dřívější fázi večera mi říkal Andy i několik svých historek z dalekých dobrodružných plaveb, a mohu vám říci, že život námořníka je krutý. Andy si plně zaslouží tuto cestu, i svůj šťastný konec. Pověděl mi, že toto bude jeho poslední cesta na moři, a poté už nikdy na žádnou loď nevstoupí. Poté už nikdy nebude pracovat. Poté bude jen užívat.
Zbývá jedna cesta přes oceán a už bude v Rajských zahradách.
Při finální průpovědi jména Rajské zahrady zvedl svůj lístek entuziasticky hluboko do vzduchu. Zbytek lokálu jeho nadšení nesdílel.
Podíval jsem se na jeho lístek. Připadal mi nějaký zašedlý. Požádal jsem jej, jestli bych se na tento lístek nemohl podívat.
Lístek byl opravdu časem zašedlý. Měl zažloutlé rohy a byl mnohokráte přehnutý a rozložený, místy dokonce natržený. Pozorně jsem si jej přečetl.
Byl to lístek od Andyho bývalé společnosti. Dárek k odchodu. Lístek mu zaručoval jednu bezplatnou plavbu. Andy si jako destinaci vybral právě Rajské zahrady. Lístek byl ovšem vystaven již před více než dvaceti lety. Dvacet let se jen válel v jeho kapse. Neměl datum konce platnosti. Lístek ale nikdy nebyl uplatněn.
Nevěděl jsem, co si mám myslit. Zeptal jsem se na to tedy Andyho.
“Zítra odjíždím do Rajských zahrad. Ani nevíš, jak moc už se těším člověče. Zítra odjíždím. Už dvacet let zítra odjíždím.
Víš jak je to krásné. Vědět, že zítra odjedeš. Že tady necháš všechno špatné a jdeš za vším dobrým. Je to překrásný pocit.
Nechci o ten pocit přijít. Nechci o ten pocit přijít už dvacet let. Nechci přijít o to očekávání. Proto zítra odjíždím už dvacet let. A proto za dvacet let, pokud ještě budu dejchat, budu stále ještě zítra odjíždět.
Zastav se, jakmile budeš mít cestu kolem. Pozvu tě na skleničku. Budu totiž zrovna slavit, že zítra odjíždím do Rajských zahrad.”
Hospoda jeho entuziasmus nesdílela.
***
V tvrdých dnech si říkej: dnešek už nějak přežiju, ať už je jakkoliv hrozný. Toto udělej každý den a máš prožitý celý život.
Induktivní metoda prožití života – hrozný dnešek ještě prožij pro zítřek, a to samé si řekni zítra.
Život hrozný, ale prožitý.
***
Tato povídka je součástí knihy Čistota. Pokud se vám líbila, budu rád, když zvážíte i koupi knihy (v současnosti je v crowdfundingové fázi). Moc děkuji. ♥
Napsat komentář