čistota

Osoby:

    Vrah,

    a Asokrates,

    i s Ixantippou

 

Vrah: “Existuje pouze jeden opravdu závažný filozofický problém: to je vražda.”

 

Ixantippa: “HM. Hmmm. MHMHM.”

 

Vrah: “Jestli něčemu nerozumíš, neboj se přihlásit”

 

(Asokrates se hlásí)

 

Vrah: “Dobře, pane profesore, copak chcete?”

 

Asokrates: “Hm. Hm hm. Hm hm hm hm.”

 

Vrah: “No Asokrate, to je přeci hloupá otázka. Nožem, jak jinak.”

 

Ixantippa: “HMMHMHMMMMMMMMMM. HM. HMMm”

 

Vrah: “Ale Ixantippo, takto se to přeci nedělá. Prvně se máte přihlásit, pak Vás vyvolám a až poté pronesete svou otázku. Navíc, toto nebyla tak úplně otázka, že?

Spíše to znělo jako jakési…volání o pomoc.”

 

Asokrates: “HM. Hm. hmhmhm.”

 

Vrah: “Ale pane profesore, takto se to přeci nedělá! Vy porušujete pravidla, zatímco někoho opravuji za porušování těch samých pravidel!

Ale pane profesore, i když se to takto opravdu nedělá, tak zodpovím Vaši otázku (už jen proto, že narozdíl od někoho jiného jste otázku skutečně položil).

Pozval jsem si Vás tady (i když uznávám, že toto pozvání proběhlo násilněji než pozvání běžně proíhají) za jediným účelem. Rok jsem musel absolvovat Váš kurz etiky pane profesore, tak jsem se Vám za nabyté znalosti chtěl odvděčit tím, že Vám nyní dopřeji jednu lekci já.

Podle Vašeho kurzu jde poznat, že máte rád pravidla. Já mám také docela rád pravidla. Vy máte sice raději etická pravidla a já mám raději pravidla hry, ale v této situaci to vyjde nastejno. Pravidla jsou jednoduchá a následující: Mám v ruce nůž. Nůž je má úhlavní moc. Vy máte v hlavě etiku. To je vaše úhlavní moc. Já proti vám použiji sílu nože, zatímco vy proti mě použijete sílu etiky a uvidíme, kdo zvítězí.”

 

Ixantippa: “HMMMMM. HMMMMMMMMM.

HHMHMHMMHM.”

 

Vrah: “Milá paní, jste v přítomnosti dvou lidí, kteří mají rádi pravidla a Vy se rozhodnete již podruhé porušit pravidlo zvednutí ruky. Projednou vám to odpustím. Příště ale myslete na to, že za porušení pravidel je trest. Jinak by přeci pravidla byla k ničemu, no ne?”

 

Ixantippa: “Hm.”

 

Vrah: “Rozumíte oba pravidlům.”

 

Ixantippa: “Hm.”

 

Asokrates: “Hm.”

 

Vrah: “Dobrá. V tom případě vám sundám roubíky. Ale nekousat!”

 

(Vrah oběma osobám sundá roubíky)

 

Asokrates: “Nekousat! Proč já bych kousal. Jsem Asokrates, nikoliv pes!”

 

Vrah: “Abych řekl pravdu, tak jsem vždy preferoval psi před běžnými etiky. Psy mají alespoň určitou radost z existence a nebojí se druhé urazit. Upřímně bych až řekl, že to co provádím je takový psí kousek.”

 

Asokrates: “Nebýt nás běžných nudných etiků, tak psy a jiné hříčky historie nevyniknou. Různí amorální vyvrhelové historie etiky jsou známy především díky tomu, že nabourávají běžné představy o našem běžném etickém jednání. Když mě zabiješ, nebudeš mít proti komu se bouřit.”

 

Vrah: “Pane profesore, pro jednou budu mít otázku já.”

 

Asokrates: “Ptejte se.”

 

Vrah: “Vy mě zkoušíte, co?”

 

Asokrates: “Hm?”

 

Vrah: “S takovým sofismatem mě musíte zkoušet! Mým účelem není vyniknout, ani oslavovat vyvrhely minulosti. Pohrdám oběma. Všem těm kazatelům, pozitivním i negativním.”

 

Asokrates: “Hluboce se vám tedy omlouvám. Neměl jsem v úmyslu Vás zkoušet.”

 

Vrah: “Ale měl!”

 

Asokrates: “A tak měl.”

 

Vrah: “I kdybych totiž nepohrdal všemi kazateli, je tato argumentace nanejvýše pochybná. To je takové sofisma, že jste se stal svým nejhorším nepřítelem!

Toto je stejná argument jako říct, že proto, aby nám vynikla skvělá chuť steaků, jež si dopřáváme jednou za měsíc, musíme zbytek měsíce jíst fekálie.”

 

Asokrates: “Doufám, že se nezlobíte, že jsem Vás takto zkoušel. Nechtěl bych Vás urazit, či proti vám mít špatnou vůli.”

 

Vrah: “Nikoliv, ono to tak trošku patří k vašemu povolání, co? Všichni originální etici jsou tak trochu psy.”

 

Ixantippa: “On se možná nezlobí, ale já ano!”

 

Asokrates: “A pročpak drahoušku?”

 

Ixantippa: “Ty víš proč!”

 

Asokrates: “Obávám se, že na to my nevystačí úsudek. Jak lze poznat z mé argumentace, těžko nyní vím co dělám, na tož, abych ještě odhadoval, jaké to bude mít afekty na druhé.”

 

Ixantippa: “Asokrate!”

 

Asokrates: “Ixantippo?”

 

Ixantippo: “Nehraj si a neprovokuj.”

 

Asokrates: “To je mi ale pravidlo!

Pane Vrahu (jestli Vás tak smím nazývat), myslím si, že trpíte jistým špatným pochopením toho, čím se oblast etiky zaobírá.”

 

Vrah: “Ale, i po absolvování vašeho kurzu? To musíte být špatný učitel.”

 

Asokrates: “Jen špatný žák viní špatné učitele. Spíš si myslím, že jsme strávili tolik času v abstraktních debatách, že nevidíte pro tyto argumenty konrétní základ. Jako by argumenty byli stromy a vy jste při pohledu z letadla hledal půdu. Životodárná půda je tam, jen jste ji pro stromy neviděl!”

 

Vrah: “Raději bych uviděl záměr této metafory.”

 

Asokrates: “Etika je nanejvýš ucelená disciplína, týkající se běžného života. Díváš se na stromy abstraktních směrů, jmen a argumentů, jen aby si neviděl, že stojí na půdě každodenního praktického žití.”

 

Vrah: “Máte mou pozornost.”

 

Asokrates: “Předpokládám, že Vaším motivem k mé vraždě…”

 

Ixantippa: “Proboha!”

Asokrates: “… a vraždě mé drahocenné ženy (neboj moje milá, nezapomněl jsem na tebe) je Vaše pohrdání etiky a vší etikou.”

 

Vrah: “Dá se to tak říct.”

 

Asokrates: “Jste tedy člověk sobecký, který chce splnit své sobecké zájmy. V tomto případě pomsta vůči etikům.”

 

Vrah: “Dá se to tak říct.”

 

Asokrates: “Možná i snaha o pomstu, jelikož se Vás etikové snaží k něčemu nutit, či něco zakazovat?”

 

Vrah: “Dá se to tak říct. A nejspíše se bude dát říct i vaše další věta. Hlavně své věty mluvte rychleji.”

 

Asokrates: “Zde již podle mě nastává jisté nepochopení. Etikové Vás k ničemu nenutí. Etikové Vás vedou. Ze všech možných rozhodnutí, jež můžete vykonat, ze všech možných vlastností, jež můžete mít a ze všech možných důsledků, které do tohoto světa můžete přivodit, se etikové snaží vybrat ty nejlepší a najít způsoby, jak jich dosáhnout. Etikové učí, ale nepřikazují.”

 

Vrah: “Pane etiku, já už ale vím, jaké je možnost nejlepší. Tvoje smrt mi daruje tolik uspokojení, radosti i katarze, jako nic jiného.”

 

Asokrates: “I když ti nechci kazit iluze, omlouvám se, že v otázce mé vraždy s tebou budu muset nesouhlasit. Argumentuješ egoismem – hledáním největšího dobra výhradně pro sebe, ať již je dobrem cokoliv. Ve svých kalkulací vlastního dobro, jsi se ovšem přepočítal. Člověk je přirozeně nastaven, aby pro něj byla vražda odpourná.”

 

Vrah: “Co když tento odpor nesdílím. Tomu by ostatně tato situace nasvědčovala.”

 

Asokrates: “Pak je tu hlubší nevykalkulovanost této situace. Poté, co tvůj nůž prořízne mé tkáně-“

 

Ixantippa: “Proboha!”

 

Asokrates: “-jej budeš muset vyčistit, budeš muset odklidit mé tělo, pohřbít jej a zamést důkazy. I tak ale zbyde důkaz mé vraždy ve formě mé absence a je velká šance, že budeš dopaden. Krátký požitek vyvolaný mou vraždou za toto určitě nestojí.”

 

Vrah: “Takže říkáš, že tato vražda není dobrá, jelikož pro mě bude mít důsledky, které mi zabrání v optimálním dosažení cílů?”

 

Asokrates: “To říkám já a zároveň základní rozum.”

 

Vrah: “Etika je poté zbytečná.”

 

Asokrates: “Pročpak?”

 

Vrah: “Protože je vždy jasné, co máme za cíl – maximalizovat dosahování našeho chtění, ať už je to chtění jakékoliv. Dosahování tohoto chtění už není otázka etická, ale otázka teorie her, ekonomiky a psychologie. Otázka zcela pragmatická. Jakou strategii zvolit k dosažení cíle? Budu se cítít lépe, zda zatáhnu páku vpravo, nebo vlevo, namísto otázky, je správné otočit páku vpravo, nebo vlevo?”

 

Asokrates: “Copak ti na tomto pojetí vadí?”

 

Vrah: “Že to není etika, to mi na něm vadí.”

 

Asokrates: “Co na tom podle tebe z etiky chybí?”

 

Vrah: “Řekl jsi, že etika rozhoduje, která z možností volby je nejlepší. Ale v tomto případě je nejlepší možnost známá – dosažení největšího naplnění chtění. Zbývá jen otázka, jak jej dosáhnout. To je jako argumentovat tak, že otázka jak má instalatér instalovat záchod je otázkou etickou, jelikož instalatér vybírá nejlepší z možností, která postaví záchod. Cíl je dán, zbývá pragmatika.”

 

Asokrates: “Má definice etiky byla chybná. Z učně se stal učitel.”

 

Vrah: “Děkuji.”

 

Asokrates: “Dalo by se snad dokonce říci, že ze studenta etiky se stal etik?”

 

Vrah: “Asi tak stejně, jako se z atesty ničící svými argumenty náboženství stává teista, jen proto, že o náboženství debatuje.”

 

Asokrates: “Argument, že vražda se příčí bohu, tě asi nepřesvědčí, co?”

 

Ixantippa: “Proboha!”

 

Vrah: “Proboha, to ne.”

 

Asokrates: “Argument, že zákaz vraždy je univerzální zákon, vepsán do samotné existence člověka asi také ne?”

 

Vrah: “Pro Kanta, to ne.”

 

Asokrates: “A co tedy argument, že tento zákon byl vytvořen člověkem.

Stejně jako ty jdeš za svým egoistickým cílem, tak si jdou za svým egoistickým cílem i ostatní lidé. Je možné, že stejně jako se chystáš zabít ty mě, tak si někdo brousí na tebe. Je možné, že lidé v základu žijí v této válce všech proti všem. Aby se nevyhubili, tak vynalezli morální pravidla, která se uplatňují pro všechny.”

 

Vrah: “Poslouchám.”

 

Asokrates: “Tak tedy vytvořili morální univerzální zákon: ‘navraždi’. Když totiž bude vražda povolena, budu se muset i já obávat o svůj život. Život celkově by byl samotářský, chudý, brutální a krátký. Proto jsme raději podepsali společenskou smlouvu a vyhnuli se sami sobě. Morální zákony mohou být cestou, aby si egoističtí agenti nelezli do cesty.”

 

Vrah: “Někoho by toto mohlo přesvědčit. Ale mě ne. Právě si popsal vznik zákonů – zákonů právních, ale nikoliv morálních! Já žádnou morální smlouvu nepodepsal. Zákony právní ovšem platí, nikoliv z důvodů morálky, ale ze stejných důvodů, které popisuješ. Kdyby se o preferenci lidí nebýt zavraždění stát nestaral, lidé popadnou nože a jdou zabít stát samotný. Vše vzniklo organicky. Spontánně. Mocensky.

Možná za přišinění svědomí. Ale bez přičinění morálky.”

 

Asokrates: “Nic není bez přičinění morálky.”

 

Vrah: “Pro mne je vše bez přičinění morálky.”

 

Ixantippa: “Přestaň si hrát s tím nožem!”

 

Vrah: “Přestaň mi poroučet.”

 

Ixantippa: “Jakým právem se něčeho takového vůbec dopouštíš!”

 

Vrah: “Právem své moci.”

 

Ixantippa: “Jste opravdu ohromně odporný člověk. Vy hovado! Vy zvíře!”

 

Vrah: “Profesore chcete mi pomoc?”

 

Asokrates: “Obávám se, že i kdybych chtěl, nevím jak.”

 

Vrah: “Rozhodčováním.”

 

Asokrates: “Aha, jistě.

Argument ad hominem.”

 

Vrah: “Že jste profesor, tak to musí být pravda.”

 

Ixantippa: “To ti toho není líto? Jak můžeš jen tak chtít zabít člověka. Mělo by ti být zle ze sebe samotného.”

 

Asokrates: “Apel na emoce.”

 

Vrah: “Cítím, že jste to uhodl dobře.”

 

Ixantippa: “Jaký důkaz potřebujete! Všichni ví, že vraždit je špatné!”

 

Asokrates: “Argument ad populum.”

 

Vrah: “To by uhodl každý.”

 

Ixantippa: “Copak vám mého muže není líto? Copak vám není líto alespoň mě?”

 

Asokrates: “Argument vzbuzující soucit.”

 

Vrah: “Je mi líto každého, kdo používá tak potupný argumentační faul.”

 

Ixantippa: “Radši už chcípni. Kéž já bych tě sama probodala než chcípneš podbřitvou mého nože! Jak já bych chtěla vidět tvou krev! Ty vrahu!”

 

Asokrates: “…”

 

Vrah: “Nutno cosi dodat?”

 

Asokrates: “…”

 

Vrah: “Asi ne, co?”

 

Asokrates: “Ne.”

 

Vrah: “Můžu jít na to?”

 

Asokrates: “Není třeba odkládat nevyhnutelné.”

 

Vrah: “Jsem rád, že to nakonec přijímáte takto dobře.”

 

Asokrates: “To jsem se naučil.”

 

Vrah: “A kdepak?”

 

Asokrates: “Od mistra Athén jsem se naučil přijímat smrtelnost.

Od stoiků jsem se naučil zemřít ve správný čas.

Od epikurejců jsem se naučil nedělat si starosti.

Od cyniků radosti k žití.

Od Kanta jak odsoudit zla.

Od Smitha jak mít radost ze společnosti druhých.

Od Nietzscheho jak neakceptovat nic lživého.

Od existencialistů jak v tom najít smysl.

A od všech těchto autorů jsem se naučil jak milovat tanec s etickými teoriemi.

Naučil jsem se mnohému.

Byl to dobrý život. ”

 

Vrah: “K učení je opravdu mnoho. Nadešel však čas nože.”

 

Ixantippa: “Prosím ne.”

 

Asokrates: “Ženo má, Asklépiovi jsme dlužni kohouta.”

 

(Teče krev.)

 

***

 

🔪🔪🔪🩸🩸🩸