čistota

Abys život neodřeknul,
udělej krok k nekonečnům.
Ať jsou to děti, bohové či morálka
s nekonečnem život není zahálka!

No řekněte, není  těžké být jediným hodnotícím vlastních vjemů? Není to hrozné, jak se každý okamžik ztrácí v okamžiku druhém? Člověk začíná mít skoro pocit, že je pouze ničím. Není to hrozné žít v této nicotě okamžiku? –  životě limity? Však se nebojte, člověk si našel řešení.

Vše co na světe je, každý moment i každý drobeček našeho štěstí se rozplývá před nekonečnem. Dynamika okamžiku je ničím proti statice věčnosti. Proto také filozofové všech dob plivali na vše dynamické a vzhlíželi pouze k věčnosti.

Ani jim nevadilo, že věčnost neexistuje. Ona je věčnost tak nekonečně fascinující, že k tomu aby nás táhla existenci nepotřebuje. Právě věčnost nás přitahuje, protože nemá existenci. Existence jez pouze dynamická, plná limity místa a limit působení sil. Nekonečno však musí být bez limit.

I lidská existence je proti věčnosti ničím. Jak to tedy člověk vyřešil. On tehdy ještě nicotu nepřijal a pokusil se do nekonečna vloudit svými potrhlými triky mysli. Mysl nemohla akceptovat svou nicotu, tak si sestrojila lži, jak participovat na věčnosti. Ať to byla božstva, logika, dobro, děti či společnost. Mysl si cestu najde.

Pojďmě o každém z těchto druhů, prohodit pár větiček.

Věčnost boha netřeba komentovat, vždyť již od Platóna je nutné, aby se boží vlastnosti plnili všemi druhy možných nekonečných os, od dobra přes krásu až k času. Poté jakýkoliv čas upadá před tímto božím nekonečnem a i lidská bytost si uvědomuje, že oproti nekonečnu božstev (ve smyslu morálním i časovém) není ničím. To je však pro lidskou bytost dobře, jelikož ona hledala důvody proč žít a naštěstí našla toto nekonečno, jež ji překračovalo ve všech ohledech. Tak šla za ním a sloužila nekonečnu, čímž se také mohla stát součástí nekonečna a spasit svou nicotu. Tímto krokem se člověk snažil vytřít ze své nicoty a participovat na nekonečnosti.

Co tam dělá logika? Ano, má tam být logika, nebo řekněme filozofie s matematikou v celku. Netřeba říkat, že logika a matematika jsou vědy věčné, jelikož dle svých všudyplatných pravidel tvoří samy sebe. Zachování se v tomto nekonečnu, to je doména filozofů a způsob, kterým se filozofové snažít zachovat v nekonečnu. Oni se dokonce nechtějí jen stát součástí iluze nekonečna, oni chtějí nekonečnu vládnout. Chtějí ho poznat, uchopit nekonečné myšlenky, aby poté mohly říci, že tyto myšlenky poznali a zkrotili. Ve svém zkrocení nekonečna tedy získávají dojem, že zkrotili i nekonečno samotné a staly se pány nad okamžikem. Jen si vězměte Pythagora. Objevil vždyplatnou, všudyplatnou větu geometruje (tj. a^2 + b^2 = c^2), na základě čehož se domníval, že zkrotil realitu samotnou a považoval se za boha. Máme se mu ale co divit? Vždyť objevil velmi mocnou větu, jež je opravdu součástí nekonečna. Bohužel ale není způsob, jak nekonečnou platnost matematických vět převézt do jejich objevitelů. Tímto krokem se člověk jen snažil vytřít ze své nicoty a participovat na nekonečnosti.

A copak dobro moji milí, vždyť to je stejný úskok jako logika. Domníváme se, že principy dobra jsou vryty do samotné skutečnosti, že jsou jaksi zakořeněny ve všem existující, že může existovat něco jako dobro samo o sobě. Vlastně toto dobro nemusí být ani v existujícím, mnozí by zastávali jen jeho myšlenku. Dobro samo o sobě je znovu nejmené a dle jeho zastánců tedy dokazuje samo sebe. Absolutní dobro o sobě je tedy i absolutně nekonečné. Člověk tedy začal dělat dobro, jelikož u toho žil v domnění, že dělá něco nekonečného, co jej přesahuje a získává tím i svůj podíl v nekonečnosti. Tímto krokem se člověk snažil vytřít ze své nicoty a participovat na nekonečnosti.

Pojďmě ale zpět na zem, kde už není žádná nekonečnost přesahují realitu. Je zvláštní představovat si bytost žijící nad časem. Kdyby se tato bytost podívala na člověka neviděla by jednotlivce, nýbrž celá lidská vývojová větev by pro ni byla jedním organismem, jehož stonek tvoří rod a teprve pupínky jsou jednotlivý lidé. A pokud tento stonek bude žít dále a dále, bude také tvořit nekonečno. V tom se domnívám, že vidí mnoho lidí svou bránu k nekonečnosti. Vymezí si jako svůj úděl plodit děti nebo pečovat o budoucí generaci, aby si tímto jednáním vyjednali svůj podíl práce na nekonečnu. Tímto krokem se člověk snažil vytřít ze své nicoty a participovat na nekonečnosti. Děti a dílo – toť úskok. Člověk se tak sjednocuje se svou prací a věcmi, které způsobil. Člověk je však člověk a dílo je dílo. Když hudebník sestrojí věčný popěvek ‘Some of these days, you’ll miss your honey’ tento popěvěk žije v nekonečném vlivu na další hudebníky a lidstvo. Jak vám Shelden Brooks již dnes potvrdit nemůže, autor popěvku je však smrtelný. Autor není dílo. To je výmysl záhrobníků, kteří nenašli věčnost v životě, tak ji hledají mimo život. 

Proč všichni hledají věčnost mimo život? Proč všichni hledají věčnost?

Můžete si všimnout, že všechny nekonečna vyžadovali participaci člověka. Aby člověk přistoupil k nekonečnu musí pracovat a jít k němu napřed. To není náhoda. Člověku to dalo cíl. Člověku to dalo práci. Člověku to dalo smysl skrz bolest. A když se objevil důkaz, že některé nekonečno jest falešné a člověk do nekonečna nevkročí, to byl pro ty zaslepené nekonečnu jen důkaz, že se musí nekonečnu poddat ještě hlouběji. V rámci nalezení smyslu učinili skok víry k nekonečnu. Právě proto bylo nekonečno využívání k tomu, aby člověk nepropadl nihilismu a měl nějaký cíl. Nekonečno – věčný štít lidstva proti nicotě!

 

***

 

„… Po jeho smrti života nenalézám, bloudím jako lupič sem a tam stepí. Nyní však, šenkýřko, když vidím tvou tvář, nedej mi uzřít smrt, které se bojím.”

I mluví šenkýřka k němu, ke Gilgamešovi: „Kam běžíš, Gilgameši? Život, jejž hledáš, nenalezneš! Když bozi lidstvo stvořili, lidstvu v úděl smrt dali, život však v rukou svých si ponechali. Naplň si žaludek, Gilgameši, ve dne i v noci se raduj! Denně pořádej slavnosti, tancuj a vesel se ve dne i v noci! Nechť čisté jsou tvé šaty, hlavu svou umyj, ve vodě se koupej! Starej se o dítko, jež za ruku tě chytá! Ať manželka se raduje na tvém klíně. Neb toto je údělem lidstva.“ 

– Epos o Gilgamešovi